Válečná cesta

děda Buštů - 1916

První světová válka byla zahájena 28.7.1914 vyhlášením manifestu "Mým národům". Brzy po začátku válečného běsnění se ukázalo, že válka se protáhne. Válečné úsilí postupně vyčerpávalo hospodářství všech bojujících států - zbídačovalo jejich obyvatelstvo a po statisících je hnalo na bojiště.
Na rakousko-uherském úseku východní fronty - na haličské frontě - zpočátku postupovala ruská vojska velmi rychle a do listopadu 1914 pronikla až za Karpaty na území dnešního Východního Slovenska. Teprve v souvislosti s německým protiútokem se podařilo i Rakousku-Uhersku zatlačit ruskou armádu za Karpaty. V Karpatech probíhaly boje během celé zimy až do léta 1915. Těchto bojů se zúčastnil i můj děda - František Bušta – sedlák z malé vesnice kousek od Českých Budějovic. Musel opustit svou ženu, tři malé děti a hospodářství. Vůbec se mu do války nechtělo, ale musel. Císař pán to chtěl!

František Bušta si psal zápisky do malého notýsku – zapisoval si jména obcí, kudy ho vezl vlak směrem na frontu, názvy vesnic a měst, kudy musel pěšky mašírovat pod německými povely svých velitelů. Zapsal si jména a adresy kamarádů, kteří s ním prožili těžké chvíle na bojišti, napsal si, kdo z nich padl, kdo byl raněn. Po devadesáti letech se mi ten zápisníček dostal do ruky - pročítal jsem jej několikrát. Sehnal jsem si mapu Ukrajiny a hledal místa, kudy tenkrát cestoval a kde prožil téměř tři roky svého života. Umínil jsem si, že tyhle zápisky nemohou zůstat schované někde v šuplíku. A tak využívám Internetu - webových stránek - a přepisuji zápisky z malého notýsku a pouštím je do světa.


Je 14. dubna 1915 – ve 14 hodin odjíždíme vlakem z Českých Budějovic směrem k Vídni. Počasí je nevlídné – poletuje sníh. Jedeme přes Borovany, Jílovice, Nové Hrady. V rakouském Gmundu večeříme v 18 hodin. Do Vídně jsme dorazili o půlnoci. Ráno 15.4. opouštíme Vídeň a jedeme na Prešpurk – Bratislavu. Tam máme v 9 hodin ráno snídani. Obědváme v Ersekyrváru. Pak uherským královstvím pádíme s větrem o závod k Budapešti – tam večeříme.
16.dubna - ve Fekynervek máme snídani, v Ersekujváru oběd a v Rezseku večeříme.
mapka - Chust - Toruň 17.dubna - Nagikaroli, Zattmár Neméty, Királi, Halm a v městečku Huszt ve 22 hodin opouštíme vlak a jdeme na nocleh do nedostavěné školy.
18.dubna - je neděle - den začíná krásným jitrem – jdeme do městečka do kostela na mši. Nad městem poletují čtyři eroplány, ulicemi projíždějí snad stovky aut. Ve 12.30 se vydáváme pěšky na cestu po silnici směrem k Toruni – do cíle máme víc, než sto kilometrů. Mašírujeme až do vsi Horynge – tam jsme přes noc.
19.dubna mašírujeme dál až do večera do vsi Mezime (dnes Mižhirja).
20.dubna – přicházíme do vsi Ekermeze, kdež je znáti, že zde naši bratři prolévali svou krev.
21.dubna – po dva a půl denním marši se dostáváme do vsi Torina, tady spíme v seně na půdě.
22.až 24.dubna – tři dny máme oddych – vyhříváme se na sluníčku, které krásně svítí. Spíme v maštali.
Neděle 25. dubna – o sedmé hodině ranní vymašírujeme ze vsi. Jdeme do „štelunku“ a lezeme po samých stráních. Jsou zde stopy po velkých bojích. Jednu hodinu po poledni jsme na určeném místě. Jsou zavedeny polní stráže. Kdo není zrovna ve stráži, jde kácet stromy. Zdáli je slyšet hřmění děl. Občas slyšíme i střelbu z ručnic. Za této „hudby“ zde prožijeme jedenáct dní, aniž by se co podezřelého událo.
Večer 6. května nás přišli „ablezovat“ (vystřídat?) 22 myslivci. Hodinu po půlnoci se stahujeme zpět do Torině. Tam zůstáváme celý následující den 7. května.
8. května- brzy ráno mašírujeme směrem na Sinavern (Siněvír). Čtyři dny postupujeme lesem.
Od 13. května pokračujeme krajinou velkých vrchů – Karpaty. Lezeme na vrchy s výškou 1200 metrů, 1500 metrů – brodíme se sněhem. V noci na sněhu spíme.
Dne 15. května konečně opouštíme Karpaty a večer vstupujeme do vsi Engelberg – je obydlena Němci. Tady jsme se dobře vyspali ve stodole na slámě.
Dne 16. května mašírujeme do vsi Dolina, tady zůstáváme jako záloha do 20. května. Byl jsem přidělen k „sanitec patrole“.
21. května – hodinu po poledni jdeme dále do vsi Dluha.
23. května o druhé hodině odpolední ves opouštíme a jdeme nazpět do vsi Dolina. Do Doliny přicházíme ve dvě hodiny po půlnoci a nocleh máme v bývalé továrně. Zde zůstáváme další dva dny.
Ráno 25. května jdeme dál lesem – kolem poledne nás uvítá ruská střelba. Zastavujeme a zůstáváme zde v lese až do třetí hodiny ranní, kdy vyrážíme z lesa přes paseku opět do vysokého lesa. K osmé hodině nás zastavuje prudká střelba. Boj zuří tři dny a tři noci bez přestávky. Když pak střelba umlká, zbývá nás jen hrstka z celého pluku. Tady skončilo mnoho mých kamarádů. Mrtvých je asi jedenáct set. Ze zbylých je hodně raněných. Zde zůstáváme až do 3. června, kdy přichází zpráva, že Rusové utekli. Vyrážíme za nimi. Do městečka Dolina přicházíme v deset hodin dopoledne. Je tady k dostání k jídlu mnoho dobrých buchet – ovšem jen za peníze.
Následující dva dni mašírujeme rychlým tempem po silnici. V neděli 6. června dostává náš pluk rozkaz, abychom utvořili přední hlídku – fórpatrol. Jdeme obilím i lesem. Hodinu před polednem narážíme na ruské vojáky – ti hned před námi utíkají. Postupujeme opatrně dále. K jedné hodině odpolední nás zastavuje dělostřelecká palba. Trvá až do čtvrté hodiny. V mojí těsné blízkosti – snad šest kroků ode mně – vybuchuje granát. Mám štěstí – vůbec mi neublížil! Naše dělostřelectvo ruský oheň konečně umlčelo.
dělostřelci Dne 7. června přicházíme do města Kaluž. Večer spíme za mostem u silnice. Německá artilerie přes nás střílí z těžkých děl. Ráno 8. června mašírujeme směrem ke Stanislavi, v noci ležíme v továrně, létají k nám ruské „pozdravy“.
Další den – 9. června – máme opět přední hlídku. Jdeme lesem, silně prší. Kolem poledne narážíme na ruské vojáky – bez boje zůstáváme ležet v lese. K večeru přesto dojde k malému boji.
Brzy ráno 10. června jdeme přes město Stanislav (dnes Ivano Frankivsk). Asi hodinu za městem vidíme ruské seskupení. Ohlašujeme to vedení a za chvíli tam naše dělostřelectvo silně stříli. Po deváté hodině se utkáváme v boji – kamarád Tvaroh je raněn. V devět hodin večer přichází rozkaz – zpátky na levé křídlo, protože tam Maďaři prohráli. Nesu raněného kamaráda přes hodinu cesty do Stanislavi. Dál jdeme celou noc bez oddechu, i po celý následující den. V osm hodin večer jsme ve městečku Vonilov. Tady zůstáváme jeden den – odpočíváme. V devět hodin večer jdeme zase zpátky. K ránu ve tři hodiny stavíme ve vsi, tady jsme do večera a po deváté večer opět postupujeme dál. Ve dvě hodiny v noci přijdeme do vsi Martinov.
Dne 16. června před půlnocí jdeme vystřídat Maďary – tady jsme do příští noci. Odtud se vracíme opět do vsi a zůstáváme zde v „rezervu“ do 21. června. Jsem přidělen k 10. maršbatalionu, se kterým přišel i kamarád Vlček.
Vyrážíme 22. června – jdeme opět kolem Vonilova – hodinu před půlnocí se brodíme přes řeku Dněstr. Ve tři hodiny po půlnoci začíná boj.

23.června 1915 v šest hodin ráno boj končí – naším zajetím.

Po zformování mašírujeme po silnici k městečku Rohatina – tam ve škole prožíváme svojí první noc v zajetí.
24. června jdeme dál volným tempem – večer ve městečku Břežany spíme venku.
25. června spíme v maštali v selském dvoře.
26. června jsme v Tarnopilu – jsme ubytováni v kasárnách.
Dne 27. června přicházíme na ruské hranice do městečka Podvoločisko. Tady jsme za městem pod širým nebem až do 1. července. Přes den jsou velká vedra.
1. července večer po osmé hodině mašírujeme směr Proskurov (dnes Chmelnicki). Jdeme celé tři dny a noci.
Dne 4. července ráno jsme v Proskurově, tady odpočíváme dva dny.
Ráno 6. července jdeme na dráhu – je nám to velice milé, neboť zatím jsme stále šlapali pěšky a spali na cestě v kolejích. Jedeme do Kyjeva – tam jsme ráno 7. července, vystupujeme a jsme zde jeden den. Pak jedeme vlakem dál přes Poltavu do Charkova – cesta trvá dva dni.
V Charkově dne 10. července vystupujeme a jsme ubytováni v kasárnách.
Před půlnocí 14. července nastupujeme do vlaku a jedeme zpátečním směrem do Poltavy. Odtud jedeme dál do Nikolajeva – tam dorazíme 16. července v poledne. Jednu hodinu po poledni pokračujeme vlakem do Chersonu – tam vystupujeme ke čtvrté hodině odpolední a jdeme asi hodinu cesty do školy na nocleh. Tady zůstáváme tři dny.
19. července asi v devět hodin dopoledne za námi do školy přichází „chozjajin“ - Čech, který si žádá třicet čtyři zajatců na práci. Vše v dohodě – jsme najatí na práci. V poledne od něho dostáváme po dvaceti kopějkách na oběd. Po třetí hodině sedáme na loď a plujeme do městečka Bereslavi, což je sedmdesát verst od Chersonu po řece Dněpru. V devět hodin večer jsme v Bereslavi, vystupujeme ze šífu a jdeme do hospody. Spíme na dvoře. Ráno v sedm hodin dostáváme čaj a kolem osmé hodiny sedáme na tři koňské povozy a jedeme na český „futor“. Ve tři hodiny odpoledne jsme na místě a jdeme každý ke svému chazjajinu. Bušta, Vlček, Kolář a Hustoles – náš chozjajin se jmenuje Pažůt – dostáváme k svačině placky a sedlé mléko. Pak jedeme na step. Jsou právě žně – a my sekáme a stavíme obilí, aby proschlo. Po třech a půl dne je dosečeno.
Dne 24. července opravuji parní mlátičku.
25. července – je to první neděle u hospodáře – spíme do osmi hodin, pak je snídaně, ve tři hodiny odpoledne je svačina. Po svačině jedeme na step pro pšenici.
V pondělí 26. července začínáme výmlat. Pracovní doba je od tří ráno do deseti hodin večer. Kromě čtyř jídel pracujeme celý den bez oddechu. Tak to trvá až do 4. září – pak je výmlat skončen. Mlátilo sedm hospodářů dohromady – u mlátičky nás bylo přes padesát lidí. Teď máme všichni práce dosyta – plné zuby. Po vymlácení pšenice je to trochu volnější – začínáme pukrovat stepi (měl na mysli podmítat?).
6. až 8. září vozíme ječmen do stohu.
22. a 23. září ječmen mlátíme.
24. září jedeme s Vlčkem na jiný futor – opět k Čechovi – jmenuje se Josef Trnka. Zde jsme stavěli novou koňušnu (konírnu?). Na svatého Václava jsme kopali brambory.
9. října jedeme zpět od Trnky k Pažůtovi.
13. října na Pokrovu přijdeme s Vlčkem k Zlatničce. Nato druhý den jedem zase k Josefu Trnkovi na Frichmanů futor – zde jsme opět jeden měsíc. A pak zpátky na český futor.
14. listopadu jedeme s Vlčkem opět k Rusům. Daří se nám všelijak – někdy špatně a někdy to nestojí za nic! Naše každodenní vzpomínka je: mír a domov!
Dne 22. prosince jsem utekl ze služby.
25. prosince jsem byl na českém futoru, tam jsem světil Boží Hod vánoční.
Před Hromnicemi jsem byl ve mlýně a v noci jsem jel domů dvanáct verst. Zabloudil jsem a spal jsem na stepi.
18. března jsme začali sít, skončili jsme 8. dubna.
23. dubna byly Velikonoce.
27. dubna jsem byl v Berislavi na trhu.
22. května jsem měl pěknou opici z vína za dva ruble.
Dne 24. června jsme se dostali opět na český futor k Pažoutovi.
31. července jsem musel jíti zpět na ruský futor, Vlček zůstal u Čechů u Pažouta.
1. října jsem přišel zpět na český futor k Francovi.
Dne 10. října jsem jel do Chersonu, tam jsem byl do 16. října a pak jsme se najali k němcům na německý futor.

Na Boží Hod vánoční 1916 jsem jel do Chersonu.
Na Nový rok 1917 jsem jel do Tatarovky do mlýna.

Na Tři krále jsem ševcoval.
21. března začali sít obilí.
28. června začali kosit žito, dosekli jsme 15. července a od 16. jsme začali mlátit.
30. srpna jsme domlátili.

Na Boží Hod vánoční a na Štěpána 1917 jsem byl ve mlýně u Pána.
Na Nový Rok 1918 jsem ševcoval.

Dne 5. února 1918 nás odvezli na komitét do Vacilovky, odtud do ekonomie do Linky. Tam jsme byli do 9. února.
11. února jedeme do Chersonu do lágru.
Dne 5. března opouštíme Cherson a jedeme šífem po Černém moři do Oděsi – tady jsme v kasárnách.
Dne 13. března do Oděsi přišlo naše vojsko, chystáme se k odjezdu domů.
15. března vyjíždíme vlakem z Oděsi v šest hodin večer.
16. března v poledne jsme v Bunzuli.
17. března v neděli ráno jsme ve stanici Žmerynka, čekáme do tří odpoledne, pak vyjíždíme dále.
V pondělí 18. března jsme u našich hranic. Dále jdeme pěšky přes Voločisko a na nocleh se stavíme ve vsi Hermanovka.
19. března jsme v Tarnopilu, tady čekáme dva dny.
21. března jsme v Samboru, o půlnoci přijíždíme do Drahobiče, vystupujeme a jdeme do trestnice na nocleh.
24. března je Květná neděle – máme přísahu.
5. dubna jdeme do vesnice Solec.
18. dubna nasedáme do vlaku, jedeme na Drahobič.
19. dubna jsme v obci Sambor, večer v Přemyšlu, dál jedeme přes Jaroslav. Ráno v sedm hodin jsme v Řešově.
22.dubna ve dvě hodiny v noci jsme v Přerově.
23. dubna ve dvě v noci jsme ve Vršovicích, přesedáme a o půl deváté jedeme přes Smíchov, Beroun, Mariánské Lázně a Cheb.
Ráno 25. dubna v 7 hodin jdeme do kasáren v Českých Budějovicích.

dědova válečná cesta

Adresy ze zápisníčku:
Karel Novák Roučkovice 22,p. Pacov zajat
Karel Balvín Pelhřimov mrtev
Karel Nenadál Dobrá Voda u Pacova raněn
Václav Lukáš Týn nad Vltavou zajat
Josef Fleischman Vlachovo Březí mrtev
Josef Kučera Praha 2, Malá Štěpánská č. 7 zajat
Josef Lešek Vídeň, Vrchtel kase mrtev
Václav Kalina Horn 324, Dolní Rakousy raněn
Štěpán Kalina Pacov
František Čenec Vrcov č. 15, p. Borovany ztracen
Jindřich Michálek Radvanov, p. Mladá Vožice zajat
Josef Maršák Dolany, p. Čkyně zajat
Karel Šiman Praha - Karlín, Pobřežní č. 66 zajat
František Nohejl Malešice č. 1, p. Dříteň zajat
Jakub Španinger Mokré zajat
František Mitáš Komařice č. 19, zajat
František Leksa Hvozdec č. 27, p. Štěpánovice ztracen
František Kovářík - Dříteň č. 30 zajat
Martin Tvaroh Hůrka, p. Ledenice raněn
Karel Kotrc Vlachovo Březí zajat
Petr Janiš Hrubo – Těšany č. 9, p. Kroměříž
Tomáš Vávra Dříteň 31


Pokud byste měli nějaké informace, související s obsahem výše uvedených zápisků, nebo jakékoliv dotazy, napište na mailovou adresu: dedasevcik@seznam.cz